MiČR bylo excentrický po mnoha stránkách:

- od pátku do neděle vedro těsně pod 40°C

- v neděli vítr jako prase, při kterým jsem nemohl pořádně nahodit, a kterej porazil vrbu, pod kterou ve stínu bylo ve směru pádu: 2x stan, 1x auto, 1x karavan; málem zničený můj stan, kmen 3 cm od karavanu a bylo by po autě, kterým jsem přijel i já, kdyby s ním Radek K. (40) neodjel na závodní trať

- průtok 3x-4x nižší než obvykle, zřejmě i kvůli tomu ryba nebrala

- ryba brala jen na soutoku s Ohří v horním sektoru F a půl E, kde byl očividně najetej veškerej cejn až od Hamburku

- jeden závodník v sektoru F nachytal váhu větší než zbytek závodního pole, kde byly váhy nejčastěji nula až cca 1500 g => padl rekord LRU feeder, váha přes 20 kg znamenala poslední místo v sektoru

- pro ilustraci: mé dvě oukleje za 0,032 g z nedělního kola mě vynesly z 16ky na 12ku v sektoru (sektor o 16 lidech)

Dramatičtější by to vymyslel už jen Jaroslav Dietl.

Co jsem chytal nebud popisovat, protože za a) jsem toho ve všech směrech vyzkoušel tolik, že si to už ani nepamatuju a za b) jsem v sobotu dělal nulu a v neděli ty dvě oukleje, takže by to stejně nemělo smysl. Byl to pro mě první větší dvoudenní závod za hranicemi JčÚS. Cíl byl získat zkušenosti. V týmech jsme skončili 25 tuším z 31 a v jednotlivcích jsem poslední taky nebyl, takže celkem OK. Pro 4,5 ze šesti sektorů to bylo o náhodné rybě a jedině náhoda nebo vynikající schopnosti dokázaly ostatním odskočit o pár set gramů až dvě tři kila.

Závěrem: závodníci LRU feeder se dělí na ouklejomilce (kašlu na to, jdu do ouklejí) a ouklejobijce (tys chytal oukleje? nebav se se mnou), ale když má zachránit od nuly, je ouklej nejkrásnější rybou na světě.

Komentář ke článku (0)