2. kolo KP MRS na Mušově byl teprve druhý závod mimo hranice JčÚS, kterého jsem se zúčastnil, i když jsem si jich předsevzal víc. Chtěl jsem hlavně posbírat zkušenosti a přitom si neudělat ostudu.

V pátek jsem dorazil na trať až v půl osmé, Slunce zapadalo, postavil jsem ubikaci a šlo se na pivo. Na WC v putyce jsem si během s-aní uvědomil, že jsem si s sebou nevzal vezírek. Naštěstí Radek K. má skoro veškerou výbavu dvakrát a ochotně mě založil (díky).

Bez tréninku jsem ráno namíchal, co mi - bez despektu - experti na tuto trať z KMK teamu poradili, a co jim přinášelo výsledky. Nikdy jsem na to nechytal a ještě z nedostatku jedné komponenty tuto zaměnil, ale věřil jsem tomu a to je nejdůležitější. Vítr nefoukal nijak extrémně, ale i to stačilo, abych byl rád, že trefím vlastní sektor (přestože házení 60 m jsem trénoval a věřil jsem si na to, ale to bylo v bezvětří). Po pár vteřinách jsem vytáhl malou plotici. Ulevilo se mi, že nula už to nebude. S třemi místními typickými velkými cejny a ještě pár čudlami jsem končil v sektoru 7. z dvanácti s váhou přes 3,5 kk a byl jsem spokojený. Krmení ryby přinejmenším neodpuzovalo. Do 2. kola jsem se potřeboval víc zaměřit na přesnější nahazování.

Radek K. vylosoval do druhého kola stejné místo jako v 1. kole, kde se mu vůbec nedařilo a já šel hned vedle něj, kde seděl předtím TonyK, kterému se tam taky nedařilo, i když tuhle trať umí. Prozradil mi, že chytal na 45 m a hodně tam trhal. Jelikož tam ale bylo už zakrmeno, bylo rozumné, abych to tam aspoň zkusil. Po 20 min. trhání jsem překlipoval na 60 m a tady začala moje ztracená hodina toho kola, protože jsem motal, rozmotával, upaloval a pořádně jsem nahodil, až když zbývaly 2 hodiny závodu. Slávičkám na novém lovišti ale už nebyly a to bylo klíčové. I když jsem měl krmení zase rozházené po celém sektoru, a kdoví, jestli ne i u sousedů, šla mi ryba pravidelně a místy na hod. Sice jen drobné ryby, plotice a skaláci kolem 15 cm, ale byl to pravidelný úlovek. Ke konci přišli i dva velcí cejni a tehdy jsem začal litovat té první ztracené hodiny. Moje váha byla lepší než v 1. kole, umístění v sektoru ale horší - 9 z 12. Nemohl jsem ale být nespokojený. Krmení zase fungovalo. Radkovi vedle mě se zadařilo víc - chytl možná míň ryb, ale větších a dělal přes 5 kg.

Celkově jsem skončil 27 z 34 a cíl jsem si splnil, vyložený propadák to nebyl. Katastrofou trati jsou slávičky. Další katastrofa je, když je člověk lempl. V obou kolech jsem si z plata během závodu převrhl misku s velkou patentkou do trávy, naštěstí jsem vždycky dostatek zachránil. Zajímavé je, že všechny velké cejny jsem chytil na patentku. Na hnojáky jsem naopak tahal malé čudly.

Výborně zachytal zauwi, pro kterého to tu - stejně jako pro mě - byl první závod a ve druhém kole se mu podařilo udělat jedničku s váhou přes 10 kg a výrazně tím pomohl svému týmu postoupit do 2. ligy.

MiČR bylo excentrický po mnoha stránkách:

- od pátku do neděle vedro těsně pod 40°C

- v neděli vítr jako prase, při kterým jsem nemohl pořádně nahodit, a kterej porazil vrbu, pod kterou ve stínu bylo ve směru pádu: 2x stan, 1x auto, 1x karavan; málem zničený můj stan, kmen 3 cm od karavanu a bylo by po autě, kterým jsem přijel i já, kdyby s ním Radek K. (40) neodjel na závodní trať

- průtok 3x-4x nižší než obvykle, zřejmě i kvůli tomu ryba nebrala

- ryba brala jen na soutoku s Ohří v horním sektoru F a půl E, kde byl očividně najetej veškerej cejn až od Hamburku

- jeden závodník v sektoru F nachytal váhu větší než zbytek závodního pole, kde byly váhy nejčastěji nula až cca 1500 g => padl rekord LRU feeder, váha přes 20 kg znamenala poslední místo v sektoru

- pro ilustraci: mé dvě oukleje za 0,032 g z nedělního kola mě vynesly z 16ky na 12ku v sektoru (sektor o 16 lidech)

Dramatičtější by to vymyslel už jen Jaroslav Dietl.

Co jsem chytal nebud popisovat, protože za a) jsem toho ve všech směrech vyzkoušel tolik, že si to už ani nepamatuju a za b) jsem v sobotu dělal nulu a v neděli ty dvě oukleje, takže by to stejně nemělo smysl. Byl to pro mě první větší dvoudenní závod za hranicemi JčÚS. Cíl byl získat zkušenosti. V týmech jsme skončili 25 tuším z 31 a v jednotlivcích jsem poslední taky nebyl, takže celkem OK. Pro 4,5 ze šesti sektorů to bylo o náhodné rybě a jedině náhoda nebo vynikající schopnosti dokázaly ostatním odskočit o pár set gramů až dvě tři kila.

Závěrem: závodníci LRU feeder se dělí na ouklejomilce (kašlu na to, jdu do ouklejí) a ouklejobijce (tys chytal oukleje? nebav se se mnou), ale když má zachránit od nuly, je ouklej nejkrásnější rybou na světě.

Komentář ke článku (0)

První závod Jihočeské feederligy se mi nechtělo popisovat a ani nebylo co. Na tradičním závodním úseku Nežárky nikomu nic nebralo, chytlo se jen pár náhodných ryb. Na Novém Dvoře Vltavy 20, další tradiční trati, dobře zarybněné, jsme si chtěli spravit chuť, jako na sviňu to bylo ale totéž v bledě modrém. Ryb se pochytalo víc, výsledky byly pestřejší, ale trápili jsme se všichni tak jako tak. Navíc lilo.

Z původních 19 přihlášených se pět odhlásilo, vesměs kvůli počasí a ze 14 zbývajících jeden nedorazil. Vylepšili jsme tabulky k označení sektorů, pořídili tlakovou trubku na signalizaci časů. Organizačně bez chyb.

Do prvního kola jsem vylosoval střed pole - B2. Několik úseků kolem mě na obě strany (včetně mě) nechytlo ani rybu. Chytaly samozřejmě hlavně kraje, víc áčko. Vyzkoušel jsem možné i nemožné, háčky, nástrahy, vzdálenost, montáže - marně. Své sehrálo asi i to, že se mi nepodařilo sehnat plánované krmení a chytal jsem na nějakého vonavějšího obyčejného Trapera, kterého jsem měl z loňska doma. Jediné positivum bylo první nasazení nového Preston plata a držáku na plátěnou misku k mému křeslu Korum. Plátěná miska se zapínacím víkem se do deště zvlášť hodila. Z obojího jsem nadšený, každá taková fetiš nemůže neudělat rybářovi-pacientovi radost.

Do druhého kola jsem si vylosoval B7, forhont. Tušil jsem šanci něco s celkovým výsledkem ještě udělat, zvlášť když závodník přede mnou na tom místě něco pochytal. Hned po zakrmení jsem vytáhl karase a po dalších neproměněných záběrech jsem naivně myslel, že to půjde. To se samozřejmě nestalo a krom dvou cejnů jsem nic dalšího nevytáhl, před koncem pak už jen hrouzka. Z toho jeden cejn a hrouzek mi na to skočili při stahování. Protože se ale v béčku i ve druhém kole málo chytalo, stačilo mi to na jedničku v sektoru a celkově na 5. místo v závodě. To byla po tragickém výsledku prvního kola dost klika. Jedničku ve druhém kole na áčku dělal forhont s cca 2,5x větší délkou než já.

Tento náborový závod byl prvním ostřejším, kterého jsem se účastnil. Z 22 účastníků ve dvou sektorech většinu tvořili závodníci 1. ligy LRU feeder nebo podobně zkušení (a z nich většina není z JčÚS). Nás "normálních" rybářů z jihočeského kraje sbírajících závodní zkušenosti bylo odhadem jen asi 5 (!!). Pětistupňové počasí s deštěm a větrem nepřálo a připravilo zkoušku vůle, kterou někteří nevydrželi. Ruce byly zmrzlé tak, že šlo stěží napichovat nástrahy. Převázat montáž bylo nemožné.

Před závodem jsem na revíru několikrát trénoval, vyladil techniku, ujistil se, že paternoster funguje o hodně líp než průběžka a měl cíl neskončit poslední. Během tréninků se mi sice dařilo odlovovat cejny bez problémů, v závodě byl ale problém na loviště je vůbec dostat. Nepoužíval jsem do krmení malou patentku (kterou jsem nesehnal) ani stříhané hnojáky (které jsem neměl čas vytěžit z kompostu, odkud jindy čerpám). Jen litr červů a hnojáky a kukly na háček.

V prvním kole na A6 na jindy úspěšných 40 m mi nepřišel za hodinu záběr. Chytal jsem nejdál ze všech. Ostatní lovili rybu za rybou. Rozkrmil jsem nové místo na 16 metrech a začal konečně něco málo chytat: cejnka, plotici, dva ježdíky, tlouště kolem 40 cm, a jednoho menšího tlouště a cejna. Dohromady 2,50 kg - váhy ostatních byly od 4-6 kg výš až po cca 15 kg. Bylo jasné, že v něčem dost zaostávám, ale přesnost nahazování to hlavně na těch 16 m určitě nebyla. Do konce závodu jsem na to nedokázal přijít. Velikost háčku byla i ve srovnání s ostatními v pořádku, záběry byly upřímné, návazec 12-14ka. Velkou roli hrála malá patentka v krmení ostatních závodníků. Bylo evidentní, že dokázali na loviště stáhnout cejny z hodně velkého okruhu. Na druhou stranu pěkné váhy cejnů chytali i ti, co patentky neměli. Moudrý jsem z toho nebyl.

Ve druhém kole na A11 byla situace opačná. Začal jsem na 16 m - po cca 20 min bez záběru jsem přešel do cca 35 m, kde chytali ostatní a záběry měli. Výsledkem bylo pár cejnků a úhoř. Ve chvíli bez záběrů vzadu bylo nutné zkusit znovu i bližší místo, odkud přišly asi 2 ryby. Obecně brzo po zakrmení místa mi přicházely záběry, brzo ale i ustávaly. Vedle mě Radynek na A10 tahal cejna za cejnem široko daleko největším tempem a jeho lovišti jsem nemohl konkurovat. Celková moje váha za druhé kolo byla +/- stejná jako v prvním: 2,56 kg.

Skončil jsem patnáctý z 22. Ve váhách jsem zaostal, svůj cíl neskončit poslední jsem ale splnil a načerpal dost nového. Kosmeticky by výsledek mohl být lepší, kdybych zdolal asi 4-5 ryb, které mi zpadly z háčku. Váhy většiny ostatních byly někde jinde, minimálně o 2-3 násobek.  Před závodem bych nevěřil, že při poklesu teploty o cca 15°C ze dne na den s deštěm se bude lovit tolik ryb.

Chytat závod vedle lepších, zkušenějších a šikovnějších je zkušenost a nedá se srovnat s žádným rekreačním tréninkem. Je škoda, že v jižních Čechách se podobných závodů nekoná víc než tento jediný, který navíc pořádá bývalý jihočech, nyní pražan a funkcionář LRU Míra Stejskal. Pokud bude našim plánům přáno, bude to snad v tomhle ohledu jednou lepší.

Komentář ke článku (0)